VA - Černý přízrak - Kapitola 1 - Přivítání

9. ledna 2018 v 17:49 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Černý přízrak








Slibovaný dárek k dvouletému výročí blogu. Usmívající se






Dimitrij

Přijížděli jsme k velkému sídlu. Sídlu Dragomirů. Měly se zde konat zásnuby princezny Vasilisy Sabiny Rhey Dragomirové a lorda Christiana Ozery. Ivan byl jakožto významný Moroj pozván. A také - jeho otec a otec Lissy se spolu přátelili.

Navíc Ivan miluje duchařské historky. Dostalo se k němu, že na tomto sídle straší duch mladé dívky, přezdívaný Černý přízrak. To si Ivan nemohl nechat ujít. Chtěl ducha spatřit. Zajímalo ho to víc než zásnubní ples.

"Ivane," říkal jsem mu. "Jsou to nesmysly. Duchové neexistují."

"Ale existují," trval na svém. "Copak jsi nikdy neslyšel o Stínech políbených? Ti duchy vidí."

Protočil jsem oči. "Ivane, měl by ses přestat šťourat v blbostech."

"No dovol," ohradil se. "Strážkyně Vasilisy Dragomirové prý je Stínem políbená."

"Doufám, že s ní nehodláš provozovat nějaký seance."

Ivan na mě mrknul a já zadoufal, že aspoň ta holka bude mít dost rozumu a Ivana nějak usměrní. Je to sice můj nejlepší přítel, ale to jeho básnění o duchách je někdy na nervy lezoucí. Sám není, jak říká, Stínem políbený, ani neovládá éter, a přesto se o tyto věci zajímá.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že já se nezajímám. Zajímám se, ale ne tolik jako Ivan.

K sídlu Dragomirových vedla dlouhá alej stromů, jejichž větve se spojovaly a vytvářely tak jakýsi tunel či podloubí. Když jsme se objevili před domem, uviděl jsem kruhový objezd, uprostřed s fontánou, na které byla socha majestátně vypadajícího draka. Dům byl obrovský a dvoupatrový. Všude, kam jen oko dohlédlo, byly zahrady, dokonce jsem zahlédl i zahradní bludiště.

"Tam bude určitě ten Černej přízrak," oznámil mi nadšeně Ivan, když labyrint také spatřil.

Pak jsem si všiml uvítacího výboru, který čekal u schodů vedoucích k obrovským hlavním dveřím.

Čekala tam princezna Vasilisa, která chodila osobně přivítat nejvýznamnější hosty, její přítel lord Christian Ozera, nějací jejich strážci, a pak ještě jedna mladá Morojka, kterou jsem neznal, ale dovtípil jsem se, že to bude princeznina nevlastní sestra, lady Jillian Mastranová-Dragomirová.

Když se zjistilo, že princezna Dragomirová není ze svého rodu poslední a že má nevlastní sestru, byl z toho velký skandál, ale po spoustě testech otcovství se potvrdilo, že Jillian je opravdu dcera Erika Dragomira a tudíž právoplatná členka rodiny Dragomirů.

Auto zastavilo a přispěchal morojský sluha, aby nám otevřel dveře. Nejdřív jsem vystoupil já a po mně Ivan. A po nás náš další doprovod. Přistoupili jsme ke skupince a já Ivana představil: "Je mi ctí představit vám lorda Ivana Zeklose."

"Těší mě, pane Zeklosi," promluvila princezna. "Já jsem princezna Vasilisa Dragomirová, ale můžete mě oslovovat Lisso, nebo jestliže trváte na titulu, tak princezno Lisso."

"Těší mě, princezno Lisso," vysekl jí Ivan poklonu a políbil ji na hřbet ruky.

Princezna se poté jala představovat svůj doprovod: "Tohle je můj snoubenec lord Christian Ozera, strážci Michail Tanner, Alberta Petrová a Edison Castile, a samozřejmě moje sestra, lady Jillian."

Mladou lady políbil Ivan na ruku také, načež princezna řekla: "Doufám, že jste měli dobrou cestu."

"Samozřejmě," odpověděl zdvořile Ivan. "Děkujeme za optání."

"Jistě jste unaveni. Ukážeme vám vaše komnaty."

Následovali jsme naše hostitele honosnou halou. Nad obrovskými schody se tyčila další socha draka. Když jsme kolem ní procházeli, měl jsem pocit, jako by na nás ten drak zíral - místo očí měl kulaté černé kameny, ve kterých jsme se odráželi.

A pak mě to najednou napadlo. Ivan mluvil o princeznině strážkyni Rose, ale ta mezi přítomnými určitě nebyla. Ivan, jako by mi četl myšlenky, se zeptal: "A kde je vaše Stínem políbená strážkyně?"

Zpozoroval jsem, že princezně napjatě ztuhla ramena, a následně zamumlala: "Má dovolenou."

"Škoda," poznamenal Ivan, který si zřejmě nevšiml, že se princezně nechce o své strážkyni mluvit. "Tak to doufám, že se brzy vrátí. Rád bych se s ní seznámil."

Princezna se prudce nadechla, ale neřekla nic. Kráčeli jsme obrovským sídlem v naprosté tichosti, jen občas jsme potkali pár morojských - a dokonce i dhampýrských - sluhů, kteří před námi ustupovali a klaněli se princezně.

Konečně jsme dorazili do křídla pro hosty. "Zde je váš pokoj, pane Zeklosi," ukázala princezna na jedny dveře po naší pravé straně. "Sluhové se již postarali o vaše zavazadla. Kdybyste cokoli potřebovali, obraťte se na někoho ze sluhů nebo strážců, popřípadě rovnou na mě. Nyní mě omluvte, musím přivítat další hosty a postarat se o přípravy plesu."

"Jistě, princezno," uklonil se jí Ivan. Následně dodal: "Na pobyt zde se velmi těším."
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veja Veja | E-mail | 9. ledna 2018 v 20:02 | Reagovat

Hezke .... myslím si že ten přízrak je rose :-D

2 Anabel Anabel | E-mail | 9. ledna 2018 v 20:17 | Reagovat

Hmm...zajímavé ☺️ Těším se na další kapitolku, jak se to bude rozvíjet 😉

3 Pewtra Pewtra | E-mail | 10. ledna 2018 v 15:57 | Reagovat

Hmm tak to je zajímavé, jsem velice napnutá a zvědavá, jak se to dál.

4 Ladylucifer Ladylucifer | E-mail | 11. ledna 2018 v 16:05 | Reagovat

Zacina to moc pekne, tesim se na tuto povidku :-) na Cerny prizrak mi Rose moc nesedi, ale proc se Lissa chovala tak divne, kdyz se na ni Ivan ptal? Hmm.. no uvidime ;-)

5 petra petra | 14. ledna 2018 v 21:06 | Reagovat

Dobrý úvod, už sa neviem dočkať pokračovania! :)

6 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 9. února 2018 v 10:06 | Reagovat

Uzasne
Spratelis blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama