VA - Černý přízrak - Kapitola 3 - Zahradní labyrint

15. dubna 2018 v 15:09 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Černý přízrak



Dimitrij

Nakonec jsem sám sebe přesvědčil, že ona podivná dívka byla jen nějaký přelud. To díky Ivanovi vidím to, co neexistuje, pomyslel jsem si.

Byl jasný lidský den a já nemohl spát. Slunce mi chybělo. Rozhodl jsem se, že si vyjdu ven.

Šel jsem opět do zahrad a na přízrak už si ani nevzpomněl.

Nakonec jsem došel až k zahradnímu labyrintu, který tak moc zaujal Ivana. V tu chvíli mi zadrnčel telefon a přerušil tak ticho.

"No to je dost," ozvala se babička, sotva jsem zvedl sluchátko. "Taky by ses někdy mohl ozvat sám."

"Omlouvám se," omluvil jsem se pokorně.

"Už ses se všemi seznámil?" zajímalo babičku. "Vasilisa Dragomirová je zajisté okouzlující mladá dáma."

"Ano, to je," souhlasil jsem.

"Ale se všemi jejími přáteli ses ještě neseznámil."

"Pokud vím, tak všechny mě a Ivanovi představila při příjezdu. Christian Ozera, její snoubenec. Jillian, její nevlastní sestra. A Michail, Alberta a Edison, kterému máme říkat Eddie, pokud se nemýlím."

"Když myslíš, že jsou všichni..." rozloučila se babička a pak mi dala k telefonu mámu, která mi s nadšením ihned referovala, že se Soně narodila dcera, která dostala jméno Elena.

"Pošlu ti fotku," přislíbila mi máma. "A doufám, že brzy přijedeš."

"Přijedu," dal jsem jí slovo.

"A měj se, prosím tě, na pozoru."

"Děje se něco?"

"Tvoje babička. Má zase nějaké řeči. A víš, jak to pokaždé dopadne."

"Neboj, dám pozor na sebe i na Ivana."

Rozhlédl jsem se kolem sebe a uvědomil si, že jsem během hovoru zašel dovnitř do labyrintu a že nevím, kudy ven.

A pak jsem uviděl kámen, na kterém leželo spoustu malých kytic. Třeba tři růže, někdy víc, ale také třeba měnší a drobnější květiny. Hodně z nich už dávno uschlo. A také tu byly svíčky různých tvarů a velikostí, některé už vyhořelé. Vypadalo to skoro jako oltář, nebo takové to pietní místo, kde se kolem fotografie zemřelého nahromadí, svíčky, květiny, vzkazy a plyšáci.

Ale tady nebyla žádná fotografie ani vzkazy, jen svíčky a květiny.

"Už musím končit, ale matka ti chce ještě něco říct," uslyšel jsem.

"Dimitriji, měl bys dávat pozor, kudy chodíš. Jdi doprava, pak doleva, znovu doprava a doleva, do uličky po pravé straně nezahýbej..."

Vyslechl jsem instrukce kudy jít, a pak jsem jenom mohl koukat na hluchý mobil. Ale to byla celá babička. Nikdy se mi nepovedlo nic utajit. Vždycky všechno věděla, i když jsem se jí ani slůvkem nezmínil.

Vyšel jsem z labyrintu, ale v paměti mi pořád zůstal ten zvláštní kámen.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

I večer jsem se šel projít do zahrad. Ivan si našel svůj program. Tahle noc byla nezvykle teplá. Ale najednou se hodně ochladilo a mě přepadl pocit, že se na mě někdo dívá. Instinktivně jsem nahmatal kůl a pomalu se otočil.

Můj pohled se setkal s jejím. Nemohl jsem se pohnout. A pak se zničehonic rozplynula ve vzduchu a i chlad zmizel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pewtra Pewtra | E-mail | 16. dubna 2018 v 15:06 | Reagovat

Tak toto, je velmi dobrá kapitolka, už jsem se na ni těšila.
Ani mě nepřekvapuje, že Jeva to ví, že je tam někde duch, nebo něco takového, jo to bude jeho Rosa, od ketré nemůže odtrhnout oči.
Už se těším na pokračování.

2 Anabel Anabel | E-mail | 16. dubna 2018 v 18:01 | Reagovat

Wow, doufám, že další díl přidáš brzy❤️ Moc mě to potěšilo dneska. A dokonce mi to i dalo sílu se učit matiku😂

3 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 16. dubna 2018 v 22:31 | Reagovat

[1]: [2]: Moc vám oběma děkuji za komentář. Anabel, nejsi sama, kdo nemusí matiku ;-)

4 Missax Missax | 17. dubna 2018 v 16:06 | Reagovat

Skvely namet na novou povidku, je to zmena ze Dimitrij se bude sazit privest Rose zpet :D
Jak casto budes pridavat kapitoly, nebo i jine povidky? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama